|
|
|
Naše "tradiční" školství ve 21. století
Ing. Petr LUDVÍK (Ostrov objevů)
Je jisté, že požadavky na profesionální, osobní a veřejný život našich dětí budou v době, kdy vstoupí do aktivního pracovního života mnohem větší, než byly při začátku naší kariéry na nás.
Abychom připravili naše děti na "nový" svět, musíme zásadně změnit způsob, jakým je dnes vzděláváme.
Namísto toho, abychom děti a studenty učili odpovědi na otázky, měli bychom je učit se ptát a analyzovat problémy. Místo toho, abychom se je
snažili připravovat na přijímací zkoušky na střední a vysokou školu, měli bychom se je snažit připravit na skutečný život.
Zamysleme se spolu krátce nad tím, které široce používáné postupy a přístupy v našem školství jsou dávno překonané a nevhodné pro 21. století:
Známkování
V tradičním vzdělávacím systému je student hodnocen známkou od 1 do 5. Toto je jednak demotivující a zároveň to nemá nic společného s okolním světem.
Nejen v reálném životě, ale např. i ve světě her, kde se děti běžně pohybují, je to přece přesně naopak. Začínáte na nule, a pokud se vám něco podaří,
získáváte kredity či peníze a vaše skóre roste a roste. Zkuste si představit situaci, kdy děti sbírají celé pololetí body a jsou hodnoceny podle dosaženého celkového skóre.
Role učitele ve třídě
Většina tříd je stále uspořádána tak, že učitel(ka) stojí před tabulí a vede hodinu. Polovina dětí se nudí a druhá polovina je ztracená nebo nevidí na tabuli.
Nejen uspořádání většiny tříd, ale i model, kdy jeden učitel vyhovuje všem je dávno překonaný. Proč by studenti nemohli sedět například v kruhu? A proč by nemohli
být ve třídě třeba dva nebo tři učitelé a pracovat s dětmi část hodiny v různých týmech. Proč by si dítě nemohlo vybrat, za kterým učitelem se půjde poradit?
Relevance
Když si vzpomenu na základní a střední školu, uvědomím si, kolik z toho, co jsem se musel naučit,
jsem ve svém životě nikdy nepoužil a naopak kolik opravdu důležitých věcí pro život jsem si nastudoval a vyzkošel sám. Představte si školu, kde vás naučí,
jak vyplnit daňové přiznání, jak si spočítat vlastní mzdu, objednat si letenku, nebo kde vám ukáží, jak se starat o mimino či jak si sestavit zdravý jídelníček a správně stolovat.
A co teprve naučit naše děti správně relaxovat po práci? Přijde vám to bláznivé? Já myslím, že je to pro ně velmi důležité.
Biflování a chybějící souvislosti
Nejvíce mě však znepokojuje „průmyslový původ“ dnešních škol – program ve škole je pořád strukturovaný s převládajícím biflováním
(děti sice ví, kdy byla vydána Zlatá bula sicilská, ale proč byla vydána a co se kde v té době dělo ve středověké Evropě, neví).
Biflování navíc výrazně omezuje originalitu a kreativitu většiny dětí. V reálném světě je převratný nápad či vynález ve většině případů pro ostatní nejprve bláznovstvím.
Umožňují naše dnešní školy dostatečně realizovat dětem bláznivé nápady? Podporujeme dostatečně jejich fantazii a hravost? Určitě ne.
Nuda a vůbec, ale vůbec žádné emoce
Pokud je učení ve škole slušivé, hezky nalinkované, nudné a bez emocí, je to špatně. Když si naše děti pamatují fakta a postavy,
sedí pasivně ve třídě a připravují se na standardizované testy, je to podle mě špatně. Základním hnacím motorem lidského druhu je přece zvědavost a zápal pro danou věc.
Pamatujete si ještě, když jste byli malí a dělali něco naplno? Úplně jste zapoměli na okolí a čas, neměli jste hlad, ale chtěli jste např. dostavět hrad z lega? S tím souvisí i emoce.
Děti podle mě musí školu i prožívat, radovat se naplno, když se jim něco podaří, a zároveň poznat i neúspěch, zklamání. To vše je čeká v reálném životě, na který je má škola připravit.
|
|
|
|
Copyright © 2011-2018 Ostrov objevů - univerzita pro rodiče.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu Ostrova objevů zakázáno!
|
|
